Chapter 6 of 150
Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův.
Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.
Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.
Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?
Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.
Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?
Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.
Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých.
Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého.
Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal.
Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni.