Chapter 46 of 150
Přednímu kantoru z synů Chóre, píseň na alamot.
Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová.
A protož nebudeme se báti, byť se pak i země podvrátila, a zpřevracely se hory do prostřed moře.
Byť i ječely, a kormoutily se vody jeho, a hory se rozrážely od dutí jeho. Sélah.
Potok a pramenové jeho obveselují město Boží, nejsvětější z příbytků Nejvyššího.
Bůh jest u prostřed něho, nepohneť se; přispějeť jemu Bůh na pomoc hned v jitře.
Když hlučeli národové, a pohnula se království, vydal hlas svůj, a rozplynula se země.
Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Sélah.
Poďte, vizte skutky Hospodinovy, jakýchť jest pustin nadělal na zemi.
Přítrž činí bojům až do končin země, lučiště láme, kopí posekává, a vozy spaluje ohněm,
Mluvě: Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh, kterýž vyvýšen budu mezi národy, vyvýšen budu na zemi.