Přísloví7

Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.

Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.

Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.

Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,

Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.

Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,

Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.

Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,

V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.

A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,

Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,

Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.

I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:

Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.

Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.

Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,

Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.

Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.

Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.

Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.

I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.

Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.

Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.

Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.

Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.

Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.

Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.