Přísloví5

Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,

Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.

Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.

Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.

Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,

Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.

I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.

Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.

Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.

Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.

Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.

Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.

Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,

Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?

Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.

Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.