Marek7

I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.

A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.

Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.

A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.

Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?

On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.

Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.

Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.

I pravil jim: Èistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.

Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.

Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,

A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,

Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.

I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.

Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.

Má-li kdo uši k slyšení, slyš.

A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.

I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?

Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.

Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.

Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,

Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.

Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.

A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.

Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.

(Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.

Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.

A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.

I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.

I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.

Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.

I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.

A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.

A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.

A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.

I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.

A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.