Matouš14

V tom čase uslyšel Herodes čtvrták pověst o Ježíšovi.

I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho.

Nebo Herodes byl jal Jana a svázal jej a dal do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého.

Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí.

A chtěv zabíti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli.

Když pak slaven byl den narození Herodesova, tancovala dcera Herodiady uprostřed hodovníků, i líbilo se to Herodesovi,

Tak že s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho prosila.

A ona jsuci prve navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele.

I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal jí dáti.

A poslav kata, sťal Jana v žaláři.

I přinesena jest hlava jeho na míse, a dána děvečce. A ona nesla ji mateři své.

A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo jeho a pochovali je; a šedše, pověděli to Ježíšovi.

A uslyšev to Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. A uslyševše o tom zástupové, šli za ním pěšky z měst.

A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich.

A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Rozpusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů.

Ježíš pak řekl jim: Není potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti.

A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě.

Kterýžto dí jim: Přinestež mi je sem.

A rozkázav zástupu posaditi se na trávě a vzav pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dal učedlníkům chleby, a učedlníci zástupům.

I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali pozůstalých drobtů, dvanácte košů plných.

Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.

A ihned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej za moře, dokudž by nerozpustil zástupů.

A rozpustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam.

Lodí pak již byla uprostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný jim.

Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.

A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zarmoutili se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli.

Ale ihned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.

I odpověděv Petr, řekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sobě přijíti po vodě.

A on řekl: Pojď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi.

Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.

A ihned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu: Malé víry, pročežs pochyboval?

A jakž oni vstoupili na lodí, přestal vítr.

Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi.

A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské.

A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé.

A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.