Chapter 26 of 42
A odpovídaje Job, řekl:
Komu jsi napomohl? Tomu-li, kterýž nemá síly? Toho-lis retoval, kterýž jest bez moci?
Komu jsi rady udělil? Nemoudrému-li? Hned jsi základu dostatečně poučil?
Komužs ty řeči zvěstoval? A čí duch vyšel z tebe?
Však i mrtvé věci pod vodami a obyvateli jejich sformovány bývají.
Odkryta jest propast před ním, i zahynutí není zakryto.
Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem, zavěsil zemi na ničemž.
Zavazuje vody v oblacích svých, aniž se trhá oblak pod nimi.
On sám zdržuje stále trůn svůj, a roztahuje na něm oblaky své.
Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy.
Sloupové nebeští třesou se a pohybují od žehrání jeho.
Mocí svou rozdělil moře, a rozumností svou dutí jeho.
Duchem svým nebesa ozdobil, a ruka jeho sformovala hada dlouhého.
Aj, toť jsou jen částky cest jeho, a jak nestižitelné jest i to maličko, což jsme slyšeli o něm. Hřímání pak moci jeho kdo srozumí?